Absinth je tradičně destilovaný nápoj s vysokým podílem alkoholu (45%-75% ). Jeho charakteristická zelená barva mu vysloužila přezdívku „zelená víla“, i když může být i jinak zbarvený. Díky bylině Pelyňku Pravém (Artemisia absinthium) má typickou příchuť, obsahuje thujon – éterický olej, jenž může mít psychotropní účinky. V některých zemích je zakázáno přidávání thujonu do alkoholu. Podle českých směrnic, které jsou shodné se směrnicemi EU, nemůže mít nápoj o 20% obj. alk. a výše obsaženo více jak 10 mg/l alfa a beta thujonu. Vyjímku tvoří nápoj označený jako Bitter , jenž může obsahovat až 35 mg/l thujonu. Podle definice absinthu vzniklé ve Švýcarsku, je absinth každá lihovina, která obsahuje aromatické součásti pelyňku a dalších bylin jako anýz nebo fenykl, bez ohledu na postup výroby.

Absinth vznikl ve švýcarsku v oblasti Neuchâtel. Dosáhl velké popularity jako alkoholický nápoj koncem 19. a začátkem 20. století ve Francii, zvláště u pařížských umělců a spisovatelů. Je asociován s bohémským životem a s „prokletými básníky“ jako Charles Baudelaire, Paul Verlaine, Arthur Rimbaud, dále tento nápoj s oblibou konzumovali malíř Vincent van Gogh, Oscar Wild a Aleister Crowley. Absinth byl vykreslen jako nebezpečná návyková psychotropní droga. Nadměrná konzumace absinthu údajně způsobovala tzv.absinthismus (epileptické záchvaty, poruchy řeči, poruchy spánku, mentální zpoždění, sluchové a vizuální halucinace, úmrtí). Vina byla přičítána pelyňku, avšak neexistovaly přesvědčivé důkazy, není ani jisté, zda tento syndrom vůbec existoval. V roce 1915 byl absinth zakázán v USA a ve většině evropských zemích včetně Velké Británie, Švédska, Španělska, Portugalska a Rakousko-Uherské říše. Obnova absinthu začala v 90. letech 20. století, kdy se začal vyrábět v EU. 

Gin je líh původem z Holandska. Jeho chuť pochází z jalovcových bobulí, k nim se přidává mnoho dalších bylin a koření např.: anýz, kořen a semena anděliky, kořen lékořice, skořice, koriandr, kůra skořicovníku, kořen kosatce, pomeranč, citrón. Díky své neutrální chuti je gin velmi oblíbený destilát na přípravu koktejlů. Gin, na rozdíl od whisky, která je destilována podobným způsobem, nestáří, jen se nechá chvíli odležet a následně se stáčí do lahví.

Gin vznikl v 17. století v Holandsku. jeho vynálezcem byl doktor Franciscus de La Boie, známý jako Dr. Sylvius. Původně zamýšlel použít gin jako lék na léčbu ledvinových potíží. Líh nazval Genever podle francouzského slova pro jalovec. V té době bojovali angličtí vojáci na evropském kontinentu a tak se seznámili s destilátem, jemuž dali název holandská kuráž. Když se Vilém III. Oranžský roku 1688 vylodil se svým vojskem v Anglii a uchvátil britskou korunu, dovezl s sebou i tuto lihovinu. Následně zakázal dovoz francouzské brandy, tím také přispěl k rozšíření ginu, takže se začal považovat za národní drink. Gin byl oblíbený i v anglických koloniích, jelikož se dobře mísil s chininem – tonikem, který byl využíván jako profylaktikum (ochranný lék zamezující vzniku choroby) proti malárii. Gin se stal v Anglii velmi populární i díky tomu, že vláda povolila jeho nelicencovanou produkci a uvalila cla na dovážené lihoviny. Gin se vyráběl z méně kvalitního obilí, které nevyhovovalo pro vaření piva. V polovině 18. století byla produkce ginu šestkrát vyšší než piva. V té době bylo v Londýně okolo 15 000 barů a restaurací a polovina z toho prodávala gin. Pivo bylo však považováno za zdravější a bezpečnější pít než zkalenou vodu. Gin byl velice levný a proto také oblíbeny u nižších vrstev obyvatelstva. Jeho nadměrná konzumace způsobila sociální a zdravotní problémy. Gin získal negativní pověst, která v angličtině přetrvala dodnes ("gin-mills" ginový mlýn – pochybný bar, "gin-soaked" ginem nasáklý – alkoholik, "Mother´s Ruin," matčina troska – lidový název pro gin). To způsobilo uvalení vysoké daně, která byla však zrušena kvůli nepokojům a znovu nastolena. Donutila palírny prodávat gin pouze licencovaným maloobchodníkům.

Vodka je jeden z nejpopulárnějších destilátů. Je to čirá tekutina, bez typického aroma či chuti. Vyrábí se z kvasící substance jako jsou brambory, zrno(rýže, obilí), sirup z cukrové řepy. Vodka obsahuje min 37,5% obj. alkoholu. Podle Muzea vodky v Moskvě ruský chemik Dimitrij Mendělejev stanovil ideální množství alkoholu na 38%. I když byla vodka v západním světě před rokem 1950 téměř neznámá, získala si zde značnou popularitu. 

Původ vodky je nejasný, odhaduje se, že vznikla někde v Polsku, Rusku, nebo v jiných severských státech. Slovo vodka pochází ze slovanského slova pro vodu, avšak toto označení se začalo používat až v 17. století. Dříve se tento nápoj, nebo jeho prototyp, nazýval „chlebové víno“, nebo jen aqua vitae – z latiny voda života. První zmínky o vodce V Rusku pocházejí ze 14. století. Až do 18. století obsahovala vodka relativně málo alkoholu (pouze okolo 20 %), prodávala se v hostincích a byla ceněna. Ruský car Ivan Hrozný v 16. století zřídil síť palíren. Hospody, které neměl pod kontrolou, postavil mimo zákon. V rámci politiky ruští Carové udělovali šlechtě a úředníkům lihovarnické právo. Daně získané z produkce byly velmi důležitou položkou v ekonomice carského Ruska. Vodka zde představovala také významný společenský element, používala se při banketech, náboženských obřadech, servírovala se na carském dvoře. V důsledku velké konzumace vodky se její cena snížila a tím začal být přístupná i nižší vrstvě obyvatelstva. Na začátku 20. století tvořila spotřeba vodky v Rusku 89% z alkoholických nápojů, během století se trochu snížila.