Jaké lihoviny, likéry a destiláty se vyrábějí v ČR

Slovníček pojmů a vysvětlení rozděleni lihovin a destilátů, plus další zajímavé pojmy

Whisky

Whisky je alkoholický nápoj destilovaný z obilnin, zrající v dřevěných sudech (většinou dubových). Podle znalců nechutnají žádné dvě značky whisky stejně. Whisky se rozdělují na základě země původu zejména Skotsko/Irsko a USA, ale i podle druhu na tzn. blend (míchané) a single malt (jednosladové). Není pravda, že míchané whisky jsou podřadnější, mícháním se vyvažují a otužují vlastnosti whisky narozdíl od jednodruhové, kde každý ročník převážně chutná jinak.

Tuzemák

Tuzemský rum je tradiční český alkoholický nápoj. Jde o náhražku pravého rumu, která se vyrábí dochucením zředěného potravinářského lihu rumovou trestí. Kvůli vyhovění pravidlům Evropské unie, která umožňují použít název „rum“ jen pro nápoje z destilátu z cukrové třtiny, je od 1. ledna 2003 nahrazeno původní oficiální druhové označení rum tuzemský označením tuzemák. Tuzemák je od tohoto data prodáván buď pod tímto jménem, nebo dalšími alternativami, jako je Tuzemský, Bum, R. U. M., atp.

Minimální obsah alkoholu je dán legislativou. Aby mohla láhev nést označení „tuzemák“, musí mít minimální obsah alkoholu 37,5 procenta. 

A pozor, oblíbený tuzemák se určitě nevyrábí z brambor, jak léta letoucí kolují zaručené zprávy.

Ovocné Destiláty

Pálenka (nebo také destilát, lidově též kořalka, či gořalka nebo i šnaps) je ušlechtilá lihovina, která vzniká destilací zkvašeného rmutu, jenž je připraven z rozdrcených plodů nebo jiných částí rostlin. Osobité aroma získává pálenka z ovoce či suroviny, ze kterého byla připravena.

Ovocné destiláty ".......ice"

Ovocné destiláty jsou destilované z jakéhokoli ovoce kromě vína.  Jejich barva je povětšinou čirá, neboť již nezrají v sudech. Obyčejně obsahují 40 – 45 % alkoholu, i když slivovice vyráběná ze švestek může mít i 70%. 

Slivovice výroba

Švestky i s jádry se nejprve rozmačkají a slisují, poté se přidá škrob a cukr. Takto vzniklá směs se nechá zkvasit minimálně 6 týdnů. Po destilaci je líh hrubý, doporučuje se nechat odležet, nebo vyzrát v sudech. Slivovice získává chuť především z jader, které obsahují značné množství amygdalinu (přírodní glykosid, vyskytující se v mandlích).

Brandy

Brandy je anglický název pro vinnou pálenku či vínovici, destilát z vína s obsahem alkoholu 35-60%.  Název pochází z nizozemského  brandewijn nebo německého Branntwein, což znamená doslova pálené víno.  Kvalitní brandy se vyrábí z vybraných odrůd vinné révy, nejméně týden kvasí, pak se postupně destiluje a nechává dozrát i několik let v dubových sudech po sherry, kde teprve dostává typickou barvu.

Gin

Gin je alkohol původem z Holandska. Jeho chuť pochází z jalovcových bobulí, k nim se přidává mnoho dalších bylin a koření např.: anýz, kořen a semena anděliky, kořen lékořice, skořice, koriandr, kůra skořicovníku, kořen kosatce, pomeranč, citrón. Díky své neutrální chuti je gin velmi oblíbený destilát na přípravu koktejlů. Gin, na rozdíl od whisky, která je destilována podobným způsobem, nestáří, jen se nechá chvíli odležet a následně se stáčí do lahví.

Gin vznikl v 17. století v Holandsku. jeho vynálezcem byl doktor Franciscus de La Boie, známý jako Dr. Sylvius. Původně zamýšlel použít gin jako lék na léčbu ledvinových potíží. Líh nazval Genever podle francouzského slova pro jalovec. V té době bojovali angličtí vojáci na evropském kontinentu a tak se seznámili s destilátem, jemuž dali název holandská kuráž. Když se Vilém III. Oranžský roku 1688 vylodil se svým vojskem v Anglii a uchvátil britskou korunu, dovezl s sebou i tuto lihovinu. Následně zakázal dovoz francouzské brandy, tím také přispěl k rozšíření ginu, takže se začal považovat za národní drink. Gin byl oblíbený i v anglických koloniích, jelikož se dobře mísil s chininem – tonikem, který byl využíván jako profylaktikum (ochranný lék zamezující vzniku choroby) proti malárii. Gin se stal v Anglii velmi populární i díky tomu, že vláda povolila jeho nelicencovanou produkci a uvalila cla na dovážené lihoviny. Gin se vyráběl z méně kvalitního obilí, které nevyhovovalo pro vaření piva. V polovině 18. století byla produkce ginu šestkrát vyšší než piva. V té době bylo v Londýně okolo 15 000 barů a restaurací a polovina z toho prodávala gin. Pivo bylo však považováno za zdravější a bezpečnější pít než zkalenou vodu. Gin byl velice levný a proto také oblíbeny u nižších vrstev obyvatelstva. Jeho nadměrná konzumace způsobila sociální a zdravotní problémy. Gin získal negativní pověst, která v angličtině přetrvala dodnes ("gin-mills" ginový mlýn – pochybný bar, "gin-soaked" ginem nasáklý – alkoholik, "Mother´s Ruin," matčina troska – lidový název pro gin). To způsobilo uvalení vysoké daně, která byla však zrušena kvůli nepokojům a znovu nastolena. Donutila palírny prodávat gin pouze licencovaným maloobchodníkům.

Likéry

Ze zákona se likérem rozumí lihovina vyrobená z lihu nebo destilátu nebo jedné či více lihovin nebo jejich směsi oslazením a případně přídavkem produktů zemědělského původu, jako jsou vejce, smetana, mléko nebo jiné mléčné výrobky, ovoce, víno nebo aromatizované víno, obsahující nejméně 100 g cukru nebo ekvivalentní množství jiných sladidel na jeden litr výrobku s výjimkou likéru z hořce. S hořcem jako jedinou aromatickou látkou, u kterého je obsah cukru nejméně 80 g na 1 litr výrobku, a likéru z třešní, jehož veškerý etanol pochází z těchto třešní, u něhož je obsah cukru nejméně 70 g na litr výrobku. Výrobek s obsahem cukru nad 250 g na 1 litr, vyjádřeno v invertním cukru, lze označit jako krém nebo „Creme de“, s výjimkou likérů z mléka a mléčných výrobků, u nichž se v označení použije výraz, ze kterého je zřejmé, že bylo při výrobě výrobku použito mléka nebo mléčného výrobku. Při výrobě likérů je možno používat přírodně identické aromatické látky s výjimkou likérů vyrobených z plodů ananasu, černého rybízu, třešně, maliny, moruše, borůvky, citrusů, morušky, arktické ostružiny, brusinky (klikva), a s výjimkou likérů z rostlin máty peprné, hořce, anýzu, pelyňku černobýl, úročníku bolhoj.

Rum

Rum je alkohol vyrobený z vedlejších produktů cukrové třtiny – melasy a cukrového sirupu. Destilát je čirá tekutina, která se nechává zrát v dubových sudech nebo jiných barelech (např. ocelových). Hlavní světová produkce rumu se nachází v okolí Karibských ostrovů . První destilovaný rum vznikl v 17. století v Karibiku, když plantážní otroci zjistili, že melasa se dá fermentovat na alkohol. Díky svémmu charakteristickému aroma je tento destilát oblíbená ingredience používaná v kuchyni při pečení i vaření. Světlejší rumy se používají v nejznámějších míchaných nápojích jako mojito a piña colada.

Pro rum neexistuje jednotná definice výroby a druhu. Například v Kolumbii je stanoven obsah alkoholu na 50% obj., v Čile a Venezuele pouze 40%, Mexiko požaduje, aby rum zrál v sudu minimálně 8 měsíců, zato v Dominikánské rep., Panamě a Venezuele požadují 2 roky. Pojmenování a dělení rumu se liší téměř stát od státu. Argentina definuje rum jako bílý, zlatý, lehký a extra lehký, zatímco USA zná rum, rumový likér a ovocný rum. V České rep. známe dělení na bílý a tmavý rum. Nejlépe by se dal rum rozdělit podle jazyku, kterým je tradičně v dané oblasti výroby mluveno. Španělsky mluvící národy vyrábějí světlé rumy s čistou chutí (Kuba, Puerto Rico, Kolumbie, Venezuela). Anglicky hovořícím oblastem je tradiční rum tmavý, jenž má plnější chuť a aroma melasy (Bermudy, Belize, Saint Kitts, Jamaica). Naproti tomu bývalé kolonie Francie vyrábějí rum z cukrového sirupu. Tento rum má silnější příchuť cukrové třtiny, patří mezi více ceněné (Haiti, Guadeloupe, Marie-Galoute, Martinik). Vedle tohoto vznikají speciální druhy rumu jako brazilská Cachaca, panamský Seco, indonezský Arak, nebo mexické napodobeniny rumu a rumové likéry. 

Vodka

Vodka je jeden z nejpopulárnějších destilátů. Je to čirá tekutina, bez typického aroma či chuti. Vyrábí se z kvasící substance jako jsou brambory, zrno(rýže, obilí),vinná réva. Vodka obsahuje min 37,5% obj. alkoholu. Podle Muzea vodky v Moskvě ruský chemik Dimitrij Mendělejev stanovil ideální množství alkoholu na 38%. I když byla vodka v západním světě před rokem 1950 téměř neznámá, získala si zde značnou popularitu. 

Původ vodky je nejasný, odhaduje se, že vznikla někde v Polsku, Rusku, nebo v jiných severských státech. Slovo vodka pochází ze slovanského slova pro vodu, avšak toto označení se začalo používat až v 17. století. Dříve se tento nápoj, nebo jeho prototyp, nazýval „chlebové víno“, nebo jen aqua vitae – z latiny voda života. První zmínky o vodce V Rusku pocházejí ze 14. století. Až do 18. století obsahovala vodka relativně málo alkoholu (pouze okolo 20 %), prodávala se v hostincích a byla ceněna. Ruský car Ivan Hrozný v 16. století zřídil síť palíren. Hospody, které neměl pod kontrolou, postavil mimo zákon. V rámci politiky ruští Carové udělovali šlechtě a úředníkům lihovarnické právo. Daně získané z produkce byly velmi důležitou položkou v ekonomice carského Ruska. Vodka zde představovala také významný společenský element, používala se při banketech, náboženských obřadech, servírovala se na carském dvoře. V důsledku velké konzumace vodky se její cena snížila a tím začal být přístupná i nižší vrstvě obyvatelstva. Na začátku 20. století tvořila spotřeba vodky v Rusku 89% z alkoholických nápojů, během století se trochu snížila.

Absinth

Absinth je tradičně destilovaný nápoj s vysokým podílem alkoholu (45%-75% ). Jeho charakteristická zelená barva mu vysloužila přezdívku „zelená víla“, i když může být i jinak zbarvený. Díky bylině Pelyňku Pravém (Artemisia absinthium) má typickou příchuť, obsahuje thujon – éterický olej, jenž může mít psychotropní účinky. V některých zemích je zakázáno přidávání thujonu do alkoholu. Podle českých směrnic, které jsou shodné se směrnicemi EU, nemůže mít nápoj o 20% obj. alk. a výše obsaženo více jak 10 mg/l alfa a beta thujonu. Vyjímku tvoří nápoj označený jako Bitter , jenž může obsahovat až 35 mg/l thujonu. Podle definice absinthu vzniklé ve Švýcarsku, je absinth každá lihovina, která obsahuje aromatické součásti pelyňku a dalších bylin jako anýz nebo fenykl, bez ohledu na postup výroby.

Absinth vznikl ve švýcarsku v oblasti Neuchâtel. Dosáhl velké popularity jako alkoholický nápoj koncem 19. a začátkem 20. století ve Francii, zvláště u pařížských umělců a spisovatelů. Je asociován s bohémským životem a s „prokletými básníky“ jako Charles Baudelaire, Paul Verlaine, Arthur Rimbaud, dále tento nápoj s oblibou konzumovali malíř Vincent van Gogh, Oscar Wild a Aleister Crowley. Absinth byl vykreslen jako nebezpečná návyková psychotropní droga. Nadměrná konzumace absinthu údajně způsobovala tzv.absinthismus (epileptické záchvaty, poruchy řeči, poruchy spánku, mentální zpoždění, sluchové a vizuální halucinace, úmrtí). Vina byla přičítána pelyňku, avšak neexistovaly přesvědčivé důkazy, není ani jisté, zda tento syndrom vůbec existoval. V roce 1915 byl absinth zakázán v USA a ve většině evropských zemích včetně Velké Británie, Švédska, Španělska, Portugalska a Rakousko-Uherské říše. Obnova absinthu začala v 90. letech 20. století, kdy se začal vyrábět v EU.